LIBAVÁ

[Alois]

Pokud počasí dovolí tak v neděli 19.5.2013 v 11.00 v MBUH. Trasa povede známými úseky, ale dle zájmu ji budu modifikovat. MBUH-HEI Park-Libavá-Šternberk-Potštát-Olšovec-Odry-MBUH. Daskabát oběd v cca 14.00. Celkem 190km. Příjezd v cca 17.00.

Zastávky: Mořské oko, (Maria ve Skale), Libavá, Daskabát, Olšovec mlýn, Odry, MBUH.


Odkaz: https://maps.google.cz/maps?saddr=Brava ... a=3,6&z=11

[rosta]

Zdravím všechny.Včera na vyjížďce jsem si chtěl cestou přes pole zkrátit trasu a zapadl jsem až po motór.Než jsem to vytáhl,tak jsem si narval na levé ruce sval.Bolí to jak prase.Mažu to,beru prášky.Tak uvidím co to bude dělat.Nerad bych skončil ve špitále.Když jak pojedete přes Bílovec,tak se stavte!!!!! Rosťa

[Alois]

Jak jsem již uvedl dříve, museli jsme díky množství účastníků naši trasu modifikovat. Takže jsme vyrazili směrem k Vítkovu, Podhradí, Domoradovice-nová cesta! a celá kolona si udělala zastávku v Hradci nad Moravicí kde jinde než před zámkem. Cukrářka nestačila točit zmrzlinu, ale po pravdě nestála za moc.
Musím zde vyjádřit obdiv Rosťovi za nápad, který jsme všichni zrealizovali tím, že jsme do jednoho přijali pozvání k Rosťovi na zahradu na smažení vaječiny. Myslím, že jeho rodina byla překvapena, když se celá kolona motorek nahrnula na jejich pozemek. Museli jsme se natlačit, ale místo nakonec bylo pro každého.

Vaječina se povedla. Obrovský vítr se točil dokola a já měl za tu dobu několikrát oholené ruce od ohně. Rosťa byl velice pozorný a ochotný hostitel, lítal a nabízel pití a další věci. Asi po hodině se mohlo servírovat a kupodivu zbylo na všechny.

Příští rok uděláme vaječinovou vyjížďku s ohněm v přírodě, tak, jak původně Rosťa plánoval.

[BobyShrekOLD]

Prosím kohokoľvek.
V krátkosti mi popíšte "Smažená vaječina". Ďakujem.
Boby

[Marta]

Ahoj Boby,
zdravím Tě a moc ráda vzpomínám na setkání v Radvani...
Smažení vaječiny?
Tak věř,že já to zažila s klukama poprvé v neděli a kladla jim tu samou otázku.
Rosta mi odpověděl,že je to u příležitosti Svatého Ducha,což připadne na 6 neděli po Velikonocích
a je to starý křesťanský obyčej.Rodina či přátelé se sejdou v přírodě či na zahradě,rozdělá se oheň,
v kotlíku osmaží špek a cibule,vhodíš na to 5O vajec,osolíš,opepříš a hotové servíruješ na chléb...
Křesťanský význam neznal z přítomných nikdo,tak hážu rukavici ostatním a budu ráda za vysvětlení.
Moc Tě zdravím a těším se na další setkání.Marta

[Misa]

--------------------------------------------------------------------------------
Marti,to by mohlo vše vysvětliti.

Též i pověrečné zvyky, jež vesničané, ještě napolo pohané, zachovávali v úterý nebo ve středu o letnicích tím, že přinášeli dary, u studánek zabíjeli oběti a zlým duchům obětovali...vyplenil ten dobrý kníže, aby se již budoucně nedály v lidu božím... Nejen záznam českého kronikáře Kosmase z počátku 12. století o ‚bohulibé' činnosti českého knížete Břetislava II. (jenž zejména na počátku svého panování okolo roku 1092 byl roznícen velikou horlivostí pro křesťanské náboženství) dokládá na našem území stáří obyčejů, které v tomto období (konce dubna až června) obecně souvisejí s pohyblivým svátkem letního slunovratu, respektive s jeho plodnostní magií. V zemědělských kulturách se slunovraty staly předmětem oslav po celém světě nezávisle na té které oblasti. Ačkoliv sluneční rok v případě slunovratu letního končí, příroda nabývá svého největšího rozkvětu a pro naše předky, přijímající v tomto okamžiku množství jejích darů, nastal čas oslav a děkovných obětí, zejména tedy slunci, jeho elementům či nejrůznějším solárním božstvům.

Dožínkového charakteru nabyly i původní židovské letnice – svátek sklizně, den prvotin (hebr. Šavuot, Ex 34,22, Dt 16,10), jimž pozdní náboženská tradice připsala připomínku spirituálního a morálního osvobození zjevením tóry (Desatera přikázání) vepsané do kamenných desek na hoře Sinaji.

Raně křesťanská tradice pak k letnicím připojila svátek Seslání Ducha svatého a usadila je na padesátý den velikonoční slavnosti (řec. pentékosté hémera / lat. quinquagesima). Svatodušní svátky tak v křesťanské liturgii velikonoční období završují. Na památku osvěcujících ohnivých jazyků, v jejichž podobě sestoupil Duch svatý na apoštoly (Sk 2,1-13), slouží kněz mši svatou v červeném rouchu a biskupové v těchto dnech nejčastěji udělují svátost biřmování. Nejstarší zprávy o svatodušní slavnosti, která se všude a ode dávna koná, pocházejí už ze 3. století od jednoho z církevních otců - Tertulliana (160 – 222 n.l.). Vzhledem k analogii s Velikonocemi (svatí apoštolové obdrželi křest ohněm) získala o století později vigilii s oktávou, tedy status svátku s možností svěcení křestní vody a udělování svátosti křtu a připojil se další den – Svatodušní pondělí.

Zatímco neděle si do dnešních dnů ponechala charakter převážně církevních oslav – Boží hod svatodušní, pondělí do 19. století zůstalo jako samostatný svátek vyhrazeno převážně obyčejům začínajícího léta. Křesťanské svatodušní mystérium se i přes veškeré snahy církve nikdy nedokázalo plně propojit s magií slunovratu. Letnicové zvyky tak byly po staletí vnímány jako předkřesťanské a jejich slavení zůstalo časově odděleno od náboženských obřadů. Teprve v průběhu 20. století se Svatodušní pondělí z civilního kalendáře vytratilo a řada magických praktik vymizela. Jen několik málo zvyků se časem spojilo s nedělí a předchozí sobotou.

Kolem svatodušních svátků se ve venkovském prostředí Valašska soustředí zejména rituály spojené s prvním sezónním výhonem dobytka na pastvu – valašské míšaní, redyk. Především u pastevecké mládeže se typické letniční králenské slavnosti vyznačují prosperitním soutěžením, prezentací schopností a síly na pozadí vrcholící vegetace. V horských oblastech Moravy, podobně v Čechách, se tyto oslavy nikdy nedočkaly takové krojové a papírové zdobnosti jako například na jižní Moravě (jízdy králů, obchůzky královniček, čištění studánek...). Až do konce 19. století ale i zde zůstávaly v úzkém sepjetí s přírodou. A tak právě letnice jako jedny z posledních představují svátky, během nichž jsme mohli potkat bíle oděné postavy s korunami z březové kůry, opásané korovými pásy, ratolestmi a květinami.

Několik dní před počátkem pastevecké sezóny vyšli pastevci spolu s míšaníky na salaše, zkontrolovali pastviny, opravili stavby a ohrady, připravili zásoby dříví na otop. Doma se olámali lipové větvičky a pozastrkali se nejen ve světnicích do svatých kútú, ale halúzkami se ojánily i zárubně dveří a oken, vstupy do chlévů, aby se hospodářství chránilo před zlými silami, či aby si měl Duch svatý kam sednout, až v podobě holubice přiletí.

Apotropeický charakter před zlými mocnostmi, jehož kořeny můžeme hledat už v předkřesťanských dobách, má i práskání biči, někdy velikonočními tatary. Střílelo se i z moždířů. Jelikož tyto svátky v minulosti příslušely na venkově pastevecké chase, zejména pohůnkové a kravařé si během soboty a svatodušní neděle připravovali oprátky / provazy. Následnou situaci časného svatodušního pondělí zaznamenává ještě v polovině 20. století kronikář František Maléř v obcích Hutisko a Solanec: Nekeří pacholci ‚róchali' až 6 metrů dlúhými provazy ‚paúzňáky, což bylo uměním a velké síly k tomu třeba – roztočiť takové hovado nad hlavů – na krátkém bičíku – a naráz ním obráceným směrem trhnúť a róchnúť – což bylo slyšeť daleko široko. Bylo málo těch, keří dovédli ‚paúzňákem' ‚róchnúť'. Křesťanská církev přisoudila róchání připomínku seslání Ducha svatého. Hned poté, často ještě za tmy se dobytek vyháněl na pasínek. Spěchalo se, neboť žádný nechtěl zůstat poslední. Kdo prohrál, byl posměšně nazýván záprtkem: Záprtku požéň – dáme ti na lopatu ‚hovén'.

Při prvním výhonu se využívalo i uchovávaných velikonočních obřadních předmětů. Hovězí dobytek se šlehal pomlázkovými tatary, aby se dobře pásl. Vedle rostlinných omládů se využíval i očistný význam svěcené vody. Na Rožnovsku krávy polévali, aby hodně dojily. Ve Velkých Karlovicích se vykrápěly celé chlévy. Kravám se ojánily rohy a ocas červenou pentlí proti uřknutí. Vejcem se koulelo kravám po hřbetě, případně okolo nich. Pozůstatkem jarních předkřesťanských obětin jsou i skořápky z vajec velikonočních, které pastevci sypali všude tam, kde chtěli zamezit krtincům. Vejce spolu s vdolky tvarožňáky dostávali kravařé během prvního výhonu jako součást zvláštní výslužky.

Poté, co kravařé a kravařky přihnali na pasínek, opět naróchali, popásli a začali se připravovat na společnou velkú vaječnicu. Čelední dívky už během víkendu sháněly po dědině další potraviny. Po gazděnách žebronily o vejce, špek, klobásy, chléb a sůl. O tom, kdo bude vaječinu připravovat, se rozhodovalo často rozpočítadly: Jedna, dvě, tři, štyry, pět, za kolibú roste květ, bača pěkné ovce má, z rána ich tam pasává, vakečistá rohaňa neposlúchá barana, baran ovce naháňá, musí íť ven s košára, Hanča ide ven, musí smažiť fšem. Svatodušní škračení vajec (smažení vaječiny) je u nás v pozměněné podobě oslavy spíše rodinného charakteru dochováno dodnes. V posledních desetiletích se zvyk přesunul ze svatodušního pondělí na neděli. Vejce, jejich symbolika, zde obdobně jako o Velikonocích souvisí zejména se zdravím a plodností. K smažení vaječiny patřily i hečivé písně, halekačky k vzdáleným kravařům ze sousedních dědin:

Hojá – vy solanští ogaři – hojá,

pote na vaječnicú,

máme dobrú škračenicú,

hojá – dáme vám okoštovať – hojá.

Hojá – hutiské děcka – hojá,

vaječnicu dyš nám dáté,

špěku, chleba k ní přidáté,

hojá – připasém k vám do večera – hojá.

Hojá – seberte sa zrovna – hojá,

nešuchtajte sa s kravamý,

lebo vám to sníme samy,

hojá – neostane vám nic – hojá.

Čau Míša.

[BobyShrekOLD]

Moc pekne ďakujem. Ani som netušil, čo mojou otázkou spôsobím.

[Marta]

Míšo.....naprosto vyčerpávájící odpověď,děkuji.
Pánové,od míchání vajec přejdu k motorkám.
Zítra má opět pršet....pro mě to neplatí.Jsem přihlášena na Bezpečně na motorce s Mírou Lisým.
Celý den teorie,praktická část a pak už vás snad někdy doženu....
Všem vám přeji pěknou neděli,pokud najdu čas,tak pár vět o kurzu napíšu.
Jezděte opatrně a na pohodu.
Marta

[BobyShrekOLD]

U nás :
Fašiangy, Turíce
24. Január 2011, Lucik | Typy osláv/Sviatky | Pridaj komentár |
Nálepky: fašiangy, karneval, ples, Turíce, zima

Práve sa nachádzame v období, ktoré označujeme ako veselostné, slávnostné, tzv. plesové. Pre mnohých z nás je však veľkou neznámou pôvodné označenie a význam týchto dní – Fašiangy, Turíce.

Tieto pojmy boli pre našich predkov synonymom radosti, veselosti a hojnosti. Sú to však udalosti, ktoré prebiehali v iný čas. Fašiangové dni veselenia sa začínajú po Troch kráľoch a koniec týchto pohyblivých lunárnych sviatkov nastáva v deň pred Popolcovou stredou. A keďže Veľká noc je sviatkom pohyblivým a závisí od prvého splnu, ktorý nasleduje po jarnom slnovrate, fašiangy trvajú každý rok rôzne dlho. Po ich skončení začínal 40-dňový pôst, zavŕšený veľkonočnými sviatkami. Na päťdesiaty deň od veľkonočného pôstu, a teda na desiaty deň po Nanebovstúpení Pána sa oslavujú Turíce. Je to sviatok, ktorý pramení z pohanstva, ale svoje korene má aj v židovstve a postupne si ho prispôsobilo aj kresťanstvo. Dnes sú Túrice takzvaným svätodušným sviatkom, ale ostali zachované aj niektoré pohanské zvyky, ktoré oslavujú zobúdzajúcu sa prírodu.

V súčasnosti sa tieto sviatky a ich význam z nášho povedomia takmer úplne vytratili. V mestách a veľkomestách sa fašiangové obdobie už noblesne nazýva „plesovou sezónou“. No na mnohých dedinách si mladí i starí, aj dnes radi pripomenú tradície a zabavia sa podľa zvykov našich dedov a pradedov.

Fašiangy boli pre ľudí obdobím, ktoré delilo zimu od jari. fašiangové dobroty Cez dlhé a tuhé zimy sa naši predkovia potrebovali trochu ohriať, zatancovať si, zabaviť sa a tiež osláviť to, že slniečko im nakúka do oblôčikov postupne čoraz dlhšie. Taktiež si počas mrazivých dní potrebovali zachovať dobrú kondíciu a nabrať nejaké tie svaly pred nadchádzajúcim pôstom, preto by sme tento čas mohli nazvať aj časom zabíjačiek, klobások, slaninky a všakovakých iných dobrôt.

Dedinské tancovačky sa tešili veľkej obľube a preto niet divu, že všetci sa náramne radovali, keď fašiangy trvali čo najdlhšie. Naopak krátke obdobie fašiangové bolo postrachom. O tom hovorí i pranostika: „Krátke fašiangy – tuhá zima.“ Mimoriadne natešené boli mladé vydajachtivé devy, pretože časté veselice poskytovali veľa možností nájsť si, a uloviť si svojho pána „pravého“. Hovorievalo sa, že ak sú fašiangy dlhé, vydaju sa aj škaredé dievky.

karnevalová maska Podľa našich starých rodičov mala štedrosť v jedlách a pití zabezpečiť hojnosť a spokojnosť v nastávajúcom roku. Stoly sa preto prehýbali pod všakovakými dobrôtkami: klobáskami, slaninkami a mäskom alebo pod sladkými fánkami, pampúšikmi a šiškami. A nezabudnime i na fakt, že zimy bývali vtedy naozaj tuhé. Takže nejaké to kilo, dve naviac nikomu neprekážalo. Všetci bohatú a zamrznutú snehovú prikrývku akceptovali. Podľa pranostiky by oteplenie zimu len a len predlžovalo: „Ak sa mačka cez fašiangy na slnku opeká, v pôste za pec uteká.“ V dnešnej dobe globálneho otepľovania sa na spomínané pranostiky už len ťažko môžeme spoľahnúť. No fašiangy si dokážeme spestriť prípravou a absolvovaním karnevalu, plesu, tancovačky či obyčajným posedením si s priateľmi nad vynikajúcimi šiškami. Veseleniu zdar, milí oslavníci!