RAKOUSKO 2-6.7.15

[Alois]

Cestu tam jsem zvolil kolem Semeringu, je tam pěkně a není velký provoz. Kromě zmatků GPS nebo spíš mých jsme dorazili za mírného deště do Afritz am See. Kvůli nám tam udělali novou asfaltku, která byla ten den uzavřena. Vypil jsem jejich pár piv na uvítanou, chyběly nám tekutiny, a obdivoval Martu, že to tak v klidu zvládla až na to ulomené zadní plexi. To nebyla její vina.

Pokecali s rodinou z Frankfurtu - veselá rodina, která tam jezdí už 10 let.

První den jsme odpoledne vyrazili na 200km dlouhou cestu do hor a k jezeru Wiesensee. Nádhera. Jezero v cca 1000 m a silnice samá zatáčka. Tak jsme si to s Martou zopakovali. Musím říct, že Goldwing dostal zabrat, lze na něm jet dost rychle a je v zatáčkách velmi ohebný. I přes ty kila 420kg, se mi zdá, že je lépe ovladatelný jak Dragstar. Kochali jsme se cestou do Hermagoru a pak rychle zpět.

Na druhý den jsme vyrazili dopoledne do Slovinska přes Vršič. Ač jsem jel s klukama na drsných km přes tento kopec několikrát, dnes je směrem nahoru na Bovec cesta hodně rozbitá a v kočičích hlavách vyjeté koleje. Vše se zvládlo v pohodě, kolem nás fičeli na lehčích motorkách a na vrcholu pár fotek a dolů. Nepotkali jsme tam žádné GW až na jednoho jediného. Dolů jsme jeli po pěkné cestě a najednou Marta volá- nebrzdí mi zadní brzda! Zastavili jsme a nechali ji zchladnout a vše bylo OK. Ještě že nezazmatkovala a nepráskla GW někam do skály. Zareagovala dobře a v klidu. Předtím jsme museli kličkovat mezi kravami, které táhly odspodu Vršiče nahoru. My jsme stáli a obdivovali auta, že nebyly zavařené. Zřejmě někomu utekly.

Zchladili jsme se až v řece Soča.která měla tak 8 stupňů teplotu. Nedala se přejít, nohy od chladu bolely, ale nakonec jsem se tam namočil celý. Sušit se nedalo na asfaltu, pálil jak čert, tak jedině dřevěné svodidlo pomohlo.
Pokračovali jsme přes Predel do Itálie na Tarvisio a do Afritzu.

Další den jsme plánované moře museli vypustit, bylo strašné horko. Motky zůstaly v garáži a my se opékali u jezera.

Měl jsem obavy ze zpáteční cesty. Ono ve 36 stupních se blbě jezdí a GW zatím klimatizaci nemá. Mají co zlepšovat-Japonci. Měl jsem strach o Martu, ale přes Vídeň jela první a bravurně. Před Vídní byl obrovský vítr, házel nás zleva doprava a my jeli taktak 80km/h a i to bylo moc.
Domů jsme dorazili uvaření, ale kupodivu ne unavení. Marta byla v pohodě a já byl rád, že se nic nestalo. Následoval bazén, uvítací výbor, vybalování a plán, kam toho 3.8. vyrazíme. Je tam opravdu pěkně.