Takticky jsem si počkal, až Alois popíše všechno, co jsme tak báječně prožili a teď přidám už jen pár písmenek a fotek.
Lety tam i zpět byly náročné, ale počínaje od Vegas až do poslední minuty to bylo ůžasně pestré, zajímavé, poučné. Stálo to opravdu za to, vždyť po našem řádění v casíínu jsme vyhráli náš první milión USD (jak už jste viděli na foto od A.
), a pak ta jízda tisíce km na HD - no paráda, ale není to jako GW, viď Milane?
.
Každý den byl jiný, každý přinášel jiné, nepoznané a fascinující. Rozsáhlé rovné pláně, kde silnice jako přímka končila v nedohlednu a nikde dlouhé kilometry ani živáčka, jen občas se objevila v dálce za krajnicí malá skupinka tří, pěti domečků - farma....a pak zase dloooouho nic. Museli jsme počítat s tím, že každé tankování musí být až po hrdlo, jednou jsme dojížděli snad i na benzinové výpary, které v nádrži ještě zůstaly.
Počasí nám vcelku přálo, semtam trocha vody a taky pro spestření sníh, ať to není tak jednotvárné, ale zvládali jsem všechno - lepší než vedra, která nás čekala poslední dva dny. Těšil jsem se na solnou pláň Boneville, že tam uděláme nějaký ten rychlostní rekord, bohužel jsme neměli sebou plováky, takže z toho sešlo.
Příroda je neskutečná, co dokáže vytvořit: Gran Canyon, Bryce Canyon a další kaňony, červený Monument Valley, klikaté cesty mezi vysokými rudými skalami, naproti tomu v rovinách zajímavá malá městečka a krásně čistá a upravená velká města - hlavně Salt Lake City, sídlo mormonů a jejich největší Kongresový sál světa za 1mld dolarů, neuvěřitelné. Jen ta jejich životospráva, no hanba povídat, nedivím se, že je tam tolik obézních lidí.
Je toho hodně na povídání i na ukázání, fotek máme s mojí Maruš něco přes 2,5 tis, takže tady přidám jen malý střípek ze všech.
Jenže - všude dobře, doma nejlíp, takže se těšíme na setkání s Vámi všemi za 14 dnů na Trojáku... to i kdyby trakaře padaly.