STAR-RIDERS™ CZECH REPUBLIC

Vážení čtoucí,
posíláme všem dobrým duším pozdrav ze země zaslíbené a letos dost tvrdé. Mysleli jsme si, že v Rumunsku nám bylo někdy dost ouzko, ale letos jsem vybral lokalitu, která na mapě vypadala dost dobře. Ale skutečnost je jiná. Ubytko pěkné, ale v nadm. výšce 1050 m, vesnice Liesing dostupná zleva 30 km zatáčky a cesta nic moc, zato zprava i náš ubytovatel říká, že ji nenávidí. Samé vrácečky, rozbitá silnice, z kopce do kopce, zkrátka si s Martou říkáme, že v Rumunsku to nebylo tak náročné. Šotolinu jsme zatím neabsolvovali a snad ani nebude.

Motorkářské srdce sice plesá, ale čeho je moc toho příliš. Na druhou stranu bychom zase neviděli tu nádheru v Itálii a Rakouských dolomitech. Příroda úžas, fotky kýčovité, a těch vjemů nekonečno. Jedem Pastvinskou pohodovkou a pokud lze 80tkou, tak za den jen pár minut. rychleji to nejde. Samé průsmyky a chvíli zima, pak horko. Vřele doporučuji otrlým. Motorky máme skoro přirostlé k prdelím.

Máme se dobře a vy se mějte taky

Marta a Alois

Předvčerem jsme dali Sand In Toufers (Campo Tures) nikoliv jen město, ale projeli dále až do Kasernu. Město obklopeno ze všech stran horami a na jaře zde někdy nesvítí slunko i několik měsíců. Proto je zde zjara mnoho sebevražd. Během posledních 5 let město prodělalo obnovu i cest a v Kasernu silnice končí. Je to nádherné místo na procházky a výhledy. Doporučuji na lyžování, na Klausbergu se jezdí z výšky 2500 m. Viz. mapa:

https://www.google.cz/maps/dir/46.69282 ... 692822!3e0


Včera byla náročná jízda přes Cortinu d Ampezzo, na Marmoladu resp. kolem ní, pak Piz Bue, Arabba , Misurina a zpět. Tisíce zatáček, nastoupali jsme stovky metrů, neuvěřitelné výhledy a když byla rovinka cca 300 m, tak jsme jásali. Zkrátka tady motorkářské srdce jásá, hlava nebere a fotkám nikdo neuvěří. Obdivoval jsem Martu za tento výkon, a jako každý den nejhorší poslední km k penzionu. V zimě autem to je taky fajn, ale na motorce ve slunečném počasí je to pěkný dárek. Viz mapa:

https://www.google.cz/maps/dir/46.69282 ... m0!1m0!3e0


Dnes mělo pršet, tak jsme jeli přes Lienz do Hubenu, vystoupali do v nepromokách do Defegerenu pak údolím přes Tonig a najednou jsme byli v nadm. výšce 2035 v Itálii a stáli před semaforem. Pouštěli co 45 minut dolů. Úzká cesta, hrozné zatáčky, třítisícovky v mracích, ale pohádka. Cvíli jsme jeli za traktorem a dole už začalo pršet. Zpočátku lehce, později hromy blesky, průtrž, vody plná cesta. Marta vedla naši kolonu a nedovolila zastavit. Na pumpě 30 km před penzionem bily hromy a pumpař jen krčil rameny na dotaz, jak to bude vypadat nahoře. Dojeli jsme dobře, Marta totálně na kost mokrá i přes nepromoky a zmrzlí. Jen díky vyhřívaným gripům jsme to v 11 st. dali. Otestovali jsme nepromoky a Goretexové rukavice Heldy, boty do vody a všechno na nic! Mokré. Ani místní malinovice nás moc nezahřála. Ale ten průsmyk Passo Stalle pod peřinou bychom asi neviděli.

Po včerejší dešťové pauze, jsem na dnešek naplánoval jen 120 km po hlavních silnicích. Vyjeli jsme v 10 stupních Celsia a po asi 20 km Marta volala, že se něco stalo a když vrtulník veze člověka v pytli pod sebou, tak je mrtvý. No, na začátek nic příjemného. Koukali jsme a najednou se z pytle vysypala hromada sena a vrtulník odletěl. Tož tak se sváží v Rakousku seno z hor.

Odbočili jsme z hlavní na hlavní Hauptstrasse a začali se šplhat do kopce. Z široké cesty byla nudle a svodidla nikde a dolů svahy asi 500 m hluboké. Nic příjemného. Pak se proti nám objevil autobus, tak jsme couvali. Když se cesta rozšířila, chyběl na ní asfalt. Tak jen bahno a šotolina z prudkého kopce dolů. Naštěstí jen cca 2 km.

Po 50 km stoupání a klesání jsme byli rádi na normální silnici. Pak návštěva jezera procházka kolem a do penzionu krásnými zatáčkami nahoru a dolů. I když krátká trasa, dost jsme si to na poslední den užili. Viz. mapka:

https://www.google.cz/maps/dir/46.69282 ... 692822!3e0

Konečně doma. Dle Honda GPS 731 km, TomTom ukazoval 760km a skutečnost 780km. No nevím, jak to ty GPS plánují.V Rakousku cesta pohodová, ale zima. Vyjeli jsme v 10 stupních a postupně teplota stoupala na 20 ve Vídni, kde v zácpě jsme se zahřáli. Pak v koloně do Mikulova a jako vždy, nejhorší úsek D1 z Brna. Po pár km se stálo a díky rozhodnutí Marty jsme jeli v levém pruhu skoro v pohodě. Před Rousínovem asi 35 min přískokama, zkrátka děs a hrůza cestování. Co čert nechtěl, tak odbočka na OL uzavřena, tak povinně na Přerov.

V každé zemi opravují dálnice, ale u nás neuvěřitelný zmatek a fronty. Na info ABA vše OK a nebylo. Zkusil jsem nové tel. číslo 800 280 281, je to linka ŘSD a tam mi doporučili, že mají čerstvé informace o stavu na D1. Zpáteční cesta hnus. Dojeli jsme za tmy a řekli si, že už nikdy víc D1. Ale poznali jsme novou tvář Rakouska a Itálie a to stálo za to. Ujeto necelých 3000km, Martě neustále teče z motorky voda a nevíme odkud.

Projeté trasy mám v GPX, kdo bude mít zájem, pošlu.

Pár fotek pro ilustraci. Fota nejsou v časové chronologii, bo to tam inak neumim dat:

Pokračování:

Info o

A další obrázky jak malované:

Pokračování: Předposlední fotku si musí prohlédnout každý motorkář povinně! I kačeny plavou ve formaci a vůbec o tom nekecají. Berte si vzor a čtěte Pravidla jízdy ve formaci na fóru.

Přátelé, 14 dní bez PC bylo to nejlepší co mě mohlo potkat. S obavou jsem zmáčkla knoflík a už v tom zase lítáme-haťa, paťa. Až nyní čtu co Alois barvitě popsal a koukejte přemýšlet o tom, že příští rok můžeme udělat trika s nápisem- Rakousko 2017. Panečku, to byla škola. Překročila jsem tam letošních 10000 km na GW a doma už 11568km v letošním roce. Dám 20 a zazimuji. Fotky vás trošku namotivují, ale realita je mnohem lepší. Každý den byl jiný a každý den se jelo i jinou krajinou. Dolomity znám z lyží a Piz Boe je má jediná 3 tisícovka na kterou jsem došla před 5 lety pěšky. Tehdy jsem u Martina dělala motoškolu. Důležitě jsem si vzala testy do busu, ale stejně se nic neučila. Vzpomínám si, že jsme s busem šplhali po trase, kde kluci potí trika na Tur de Frans..zatáček jak na závinu z jablek a já si tehdy snila o tom, že tuto cestu chci na motorce- až budu mít řidičák- vyjet. A můj sen se mi splnil a jsem za něj šťastná. Stroje s námi byly srostlé. Každý den jsem červenáčka poplácala a valil. Alois měl vše dokonale připravené- jako vždy a to je pak pohodovka. Já znám mapu a čtu v bedekru, on má namakanou GPS. Přiznám se, že to byla dovolená krásná, naplnila naše očekávání a posunula nás zase dál. Jak v ježdění, tak i ve vztahu. Člověk tam byl párkrát v takové řiti a křížovkách, že spolehnutí se na toho druhého bylo to jediné co měl. Cesty za .....,ale krajina líbezná. Ochutnali jsme speciality kraje, šli i pěšky a bylo to bezva. Zbývá nám ještě jedna část Rakouska a můžem napsat, že jej máme po 5 letech projeté téměř celé. Těším se na Kopanice, povídání s vámi a vaše zážitky z cest a přeji hodně krásných zážitků na motkách. Marta