GOLDWING SLOVENIJA

[Alois]

Marta mě nemusela dlouho přemlouvat, abychom jeli na sraz goldwingů do Slovinska. Na Faakru jsme byli, tak jsme to chtěli zažít s GL taky. Vzdálenost 700 km se zdála celkem slušná. Tak uvidíme.
Spaní bylo zajištěno v kempu. Ale sháněl jsem hotel, co kdyby pršelo. Obeslal jsem asi 5 hotelů, žádná odpověď. Tak jsem přes booking rezervoval hotel Špik, kousek od kempu. Podmínka-balkon.

Vyrazili jsme ve čtvrtek v 18.30 do Valtic. Přespali v krásném penzionu a ráno vyjeli na pohodu, nikam se nespěchalo a počasí dobré. Dorazili jsme do kempu v Gozd Martuljek, nádhera. Hotel ještě lepší a netušil jsem, že je součástí srazu. Na recepci mi sdělili, že máme luxusnější pokoj než jsem objednal a to za stejnou cenu. A kurňa fakt. Luxus. Balkon s výhledem na hory i přímo do centra dění srazu. Po registraci 55 EUR jsme procházeli kemp a fotili ty nádhery. Úžasné. Potkali jsme bandu od nás, viděli jsme se s nimi nedávno na oslavě u Vernera. Loza už naléval a byla vidět spokojenost. Při obchůzce jsme viděli pána, který sám seděl u své sajdkáry, šedovlasý. Hned se s námi dal do řeči a když jsme nevěřili, že je mu 81 let, tak nám ukázal občanku. Neuvěřitelné. Paní mu už zemřela, tak jezdí po světě sám na GL a s funkčním modelem GL.
Viděli hodně zajímavostí, krásně načančané GL s mnoha doplňky. Bylo tam i pár tříkolek, ta černá na fotce je z Ostravy. Ale mi se nejvíce líbily ty modré dva GL. Krásná barva.
Večer byla zábava a my řádili se slovinci a pak i s rusy. Marta měla svého tanečníka, který spustil gatě na půl žerdi a byla sranda. Na závěr se k nám přidali 3 rusi z Petrohradu, 1900 km. Slovinci se nějak od nás distancovali a tak jsem musel Rusovi vysvětlit, že u nás je to podobné, že nás v 68 obsadili a lidi jim to nemohou zapomenout. Byl ročník 70, tak věděl prd. Tvrdil, že za to mohou američani a hotovo. Po politické pětiminutovce jsme řádili dál, a ani jsme si moc nevšimli, že hudba už byla už sbalená a ve stanu pak zhasli. Tak jsme to s Martou uzavřeli a šli na hotel. Bylo po 3 hodině a ráno jsme tak tak stihli snídani v 10. Ještě jsme něco dospali a po 12 vyrazili na indivindi vyjížďku Bled, Bohinjské jezero, vodopád. Zpáteční cestu jsme jeli zkratkou. Pěkná, úzká cesta do prudkého kopce, nepřehledné zatáčky, vyhýbaní s auty byl velký risk. Já razil M cestu troubením a říkal můžeš, nic nejede. Zkrátka moc drsné kilometry. Myslel jsem, že to M otočí a pojede zpět. Byla furt za mnou a mlčela. A to je co říct!!!

Viděli jsme opravdové vnitrozemí, zastaralé zemědělství, ale relativně moderní bydlení, ale i nemoderní. V jedné dědině do mě z boku málem narazilo auto, vyjelo z boční a ani se nepodíval. Těch kurev padlo...... Pak nás dojel pikap a razil nám cestu dál. Ochotně vysvětlil kudy přejeli masiv v triglavském parku.

Večer pohoda, pokec jen pár piv, poslední fotky, loučení a ráno v 9 jsme vyrazili. Počasí fajn, Vídeň bez zastávky - je to tam dost rozdrbané a doporučuji jet na Břeclav. Je tam rovná a rychlá cesta. Přes Poysdorf jsou prý velké objížďky.

Doma jsme byli něco po 17 a měli jsme toho dost, ale plni nových zážitků.