SELFIE+SOCIÁLNÍ SÍTĚ

[Alois]

Jak selfie ničí lidské životy


Bohumila Kunertová(https://www.novinky.cz/autor/bohumila-kunertova-30)

Chytré telefony jsou hitem posledních let. Můžete s nimi natáčet a fotit
kdeco, bez potřeby nosit s sebou profesionální fotoaparát, pokud nechcete
opravdu dokonalé záběry. Stejně tak je s nimi neoddělitelně spojen trend
selfie – pořizování fotografií sebe sama kdekoli jen to jde. Jak se právě
tento fenomén podepisuje na našem chování?

Na lidskou psychiku má vliv řada věcí, technologie nevyjímaje. Selfie jsou
pak jen „následek moderního vývoje“. Stačí zavítat na jakoukoli sociální síť
– a je jasné, že trend selfie doslova explodoval.

Najdeme na nich slavné osobnosti, ale i nám neznámé lidi, kteří každý den
přidávají klidně i několik příběhů o tom, co dělají, jak se mají, kde zrovna
jsou – a u toho samozřejmě nesmí chybět selfie.

Mnoha lidem to nepřijde nijak divné a sledování podobných příběhů je baví,
odborníci to ale vidí jinak. Selfie je podle nich nepopiratelným příkladem
narcismu – stejně jako jasného prohlášení, které znamená vždy to samé:
„Podívejte se na mě, co dělám. Dejte mi spoustu lajků a komentujte, jak jsem
úžasný/úžasná v tom, co dělám.“


Selfie zavání nejistotou

Myslíte si, že takový člověk musí mít dostatek sebevědomí na to, aby tak
činil? Opak je možná pravdou. Jedním z důvodů, proč si lidé ve velkém
pořizují selfie, je právě snaha zvednout si sebevědomí – prostřednictvím
toho, že někoho na síti upoutají natolik, aby jim dával „lajky“, uvádí na
svém blogu psycholožka Elayne Danielsová
(https://www.drelaynedaniels.com/the-blog/).

Jak k tomu dodává vztahový poradce a slavný knižní autor Charles J. Orlando,
je rovněž dost pravděpodobné, že člověk, který dává na sítě jedno selfie za
druhým, je navíc dost osamocený. Aby si samotu vynahradil, sdílí své
„autoportréty“ v mnoha situacích a pozicích a díky komentářům a lajkům si
čechrá vlastní ego.

„Bohužel celá tato situace proniká i do dalších aspektů lidského života,
protože to nemění jen způsob, jak nahlížíme sami na sebe, ale i na druhé,“
dodává.

Nejsmutnější na celé situaci je fakt, že mnozí z nás hledají pozornost a
uznání od lidí, které vlastně neznají. A takové uznání moc význam nemá –
možná sem tak něco okomentují, ale jakmile je přestane téma nebo cokoli
jiného bavit, zmizí – a s nimi i uznání, které tolik chceme. A tak uděláme
další selfie, a další…


Stejně tak selfie neznamená nic dobrého pro společnost jako takovou – a je
jedno, do které skupiny zrovna patříte. Zda do té, která selfie jako o život
pořizuje, nebo do druhé, která je „hodnotí“. Výsledek je vždy tentýž –
místo osobního kontaktu a setkávání trávíme stále více času v „online
bublině“. A i když máme pocit, že si jsme se všemi blíž než kdy předtím, je
toto tvrzení od pravdy mnohem dál, než si myslíme.

Vzdalujeme se jeden od druhého a spoléháme na „cizince“, kteří nám mají svým
„kliknutím“ obohatit náš už tak smutný život.

Kvůli selfie ztrácíme sami sebe

„S každým pořízeným selfíčkem si myslíme, že sdílíme skvělé věci. Ve
skutečnosti ale ztrácíme pocit sebe sama a toho, jak skutečně zapadáme do
světa kolem nás. Jsme naprosto odpojeni od světa, protože máme potřebu
předstírat propojení v online prostoru, místo abychom šli ven do skutečného
světa,“ popisuje Orlando.

Jak dodává, každý lajk, který nám zvedá sebevědomí, nám ho ve skutečnosti
ničí, protože tím nastavuje nereálnou laťku do vztahů v reálném světě.

„Ať chcete, nebo ne, pochvala od desítek či stovek lidí online vám bude
lichotit víc než jen jedna od partnera, byť vás pochválí či ohodnotí stejně
jako ti druzí. Chvíli to možná vydrží, ale hlad po uznání poroste. A když ho
nenajdete v reálu, kam půjdete? Takové chování žádnému skutečnému vztahu
neprospěje,“ dodává dál.

Sečteno a podtrženo – sebevědomí nevychází ze selfie, ale z nitra každého z
nás. Z toho, že se cítíme dobře takoví, jací jsme, bez potřeby hodnocení
okolí.




Můj komentář:
Pro mě velice smutný a bohužel pravdivý článek. Není nic horšího, než beznaděj, se kterou se díváte na člověka, kterému jsou laiky milejší než lidé v blízkém okolí. Propad sebevědomí, které je zdánlivě vysoké, neustálá honba za novými a "dokonalejšími" selfie, nízkost duševního vyzařování až nátlak a podplácení svých případných laikových "kamarádů", předvádění se za každou cenu a skoro žádná sebereflexe vede k pomalému se utápění v intelektuálním bahně, ze kterého neodchází vítězové, ale psychicky narušené trosky, většinou bez skutečných přátel. A za zavřenými dveřmi, bez falešných "kamarádů," to mohou být lidé s velkým potenciálem něco dokázat. Nehledě k tomu, že s každým být zadobře, lhaní a snaha o co nejlepší herecký výkon prohlubuje i závislost na chytrém telefonu.
Dle mého názoru je k této závislosti nutné přistupovat stejně jako k feťákům, alkoholikům, gemblerům a pod. A málokdo si uvědomuje, že tomu propadají čím dál více teenageři, mladí lidé, ale i vyzrálí dospělí lidé. A kolik jich je kolem nás. Bohužel.