Tak už nám to začalo....
Napsal: 17 bře 2012, 23:20
Tak už nám to začalo…
dnes jsem chtěla vyrazit sama na svém Vigovi. Jela jsem obhlídnout camp v Rožnově na zajištění jedné akce. Shodou náhod se naskytl doprovod čtyř černých rytířů , který jsem s radostí přivítala a z úkolu jsem si tak udělala príma vyjížďku. Slunce pralo jak sedlák cepem, pipiny řvaly jak o dušu a naše černá pětka, Pedro, Popi, Vena, Vlado a já, vyrazila do prostoru. Kapitán Pedro k vedení přistoupil se zodpovědností jemu vlastní , vzal mě pod křídlo, zatím co další tři rytíři mi chránili zadnici. Vigo byl naleštěný, s ježiškovským kuférkem na náhradní oblečky,s narozeninovými hodinkami, abych pamatovala na návrat, baterka nabitá, nádrž plná a volný prostor před námi. V Rožnově nás čekaly Josefovské oslavy. Popiho očka zářila při myšlence na do zlatova ugrilovanou kančí klobásku a hnán svým apetitem, byl zklamán, neboť kanec ve střevě sice byl, ale jen ve studeném stavu. Vzal zavděk bramborákem (aby se mohl fotit, hladový prý nevypadá na foto dobře ) a onu zvěřinovou pochutinu, vezl domů jako suvenýr. Brouzdali jsme tedy oslavujícím náměstím a mezi spoře oděnými místními patřičně budili pozornost. K obveselení hrála na podiu kapela a jen střízlivost nám bránila abychom si na náměstí neskočili. Zřejmě pro nehodné děti zde prodávali lehce morbidní balonky, kterým jsem ale neodolala a jeden rázem doplnil image naší chopperské pětky. Po veselici na náměstí jsme vyrazili plnit úkol do campu a čekala nás cesta k domovu, pochopitelně s přestávkou a občerstvením. Konkurs vyhrála Zavadilka a nijak nezklamala. Výběr padl jednohlasně na Valašskou kyselicu, abychom si mohli prdíkovat společně do rytmu. Popi neodolal a občerstvení zašpuntoval smaženými tvarůžkami o které se kamarádsky rozdělil. Zpáteční cesta vedla přes hory a doly, kde naše sluncem rozpálená těla rázem nezadržitelně chladla. Na Bíle jsem se musela přiodít (ocenila jsem kuférek) a vzpomenout jak že si ta Matka příroda s námi hraje. Minulou sobotu jsem tady ještě na svých ski hoblovala kopečky, zatím co dnes jsem hnána teplotními rekordy, drtila na svém oři asfalt a strávila tak příjemné odpoledne se čtyřmi gentlemany. Protože jsme se při závěrečném loučení nemohli dohodnout, kdo dá motorkářskému světu vědět, že pro nás ,,už to začalo“ padla jednohlasně volba na mě, že mě rádi čtou (ve vší počestnosti) a s Popiho opět vtipnou poznámkou, že píšu krasopisně a mám už vypsanou ruku. Jsem to tedy opět já,kdo křičí za nás do světa:
,, Tak už nám to začalo, jaro je tady!“ a bylo to super!
http://tina-svagrova.rajce.idnes.cz/Roz ... _SRCZ_2012
dnes jsem chtěla vyrazit sama na svém Vigovi. Jela jsem obhlídnout camp v Rožnově na zajištění jedné akce. Shodou náhod se naskytl doprovod čtyř černých rytířů , který jsem s radostí přivítala a z úkolu jsem si tak udělala príma vyjížďku. Slunce pralo jak sedlák cepem, pipiny řvaly jak o dušu a naše černá pětka, Pedro, Popi, Vena, Vlado a já, vyrazila do prostoru. Kapitán Pedro k vedení přistoupil se zodpovědností jemu vlastní , vzal mě pod křídlo, zatím co další tři rytíři mi chránili zadnici. Vigo byl naleštěný, s ježiškovským kuférkem na náhradní oblečky,s narozeninovými hodinkami, abych pamatovala na návrat, baterka nabitá, nádrž plná a volný prostor před námi. V Rožnově nás čekaly Josefovské oslavy. Popiho očka zářila při myšlence na do zlatova ugrilovanou kančí klobásku a hnán svým apetitem, byl zklamán, neboť kanec ve střevě sice byl, ale jen ve studeném stavu. Vzal zavděk bramborákem (aby se mohl fotit, hladový prý nevypadá na foto dobře ) a onu zvěřinovou pochutinu, vezl domů jako suvenýr. Brouzdali jsme tedy oslavujícím náměstím a mezi spoře oděnými místními patřičně budili pozornost. K obveselení hrála na podiu kapela a jen střízlivost nám bránila abychom si na náměstí neskočili. Zřejmě pro nehodné děti zde prodávali lehce morbidní balonky, kterým jsem ale neodolala a jeden rázem doplnil image naší chopperské pětky. Po veselici na náměstí jsme vyrazili plnit úkol do campu a čekala nás cesta k domovu, pochopitelně s přestávkou a občerstvením. Konkurs vyhrála Zavadilka a nijak nezklamala. Výběr padl jednohlasně na Valašskou kyselicu, abychom si mohli prdíkovat společně do rytmu. Popi neodolal a občerstvení zašpuntoval smaženými tvarůžkami o které se kamarádsky rozdělil. Zpáteční cesta vedla přes hory a doly, kde naše sluncem rozpálená těla rázem nezadržitelně chladla. Na Bíle jsem se musela přiodít (ocenila jsem kuférek) a vzpomenout jak že si ta Matka příroda s námi hraje. Minulou sobotu jsem tady ještě na svých ski hoblovala kopečky, zatím co dnes jsem hnána teplotními rekordy, drtila na svém oři asfalt a strávila tak příjemné odpoledne se čtyřmi gentlemany. Protože jsme se při závěrečném loučení nemohli dohodnout, kdo dá motorkářskému světu vědět, že pro nás ,,už to začalo“ padla jednohlasně volba na mě, že mě rádi čtou (ve vší počestnosti) a s Popiho opět vtipnou poznámkou, že píšu krasopisně a mám už vypsanou ruku. Jsem to tedy opět já,kdo křičí za nás do světa:
,, Tak už nám to začalo, jaro je tady!“ a bylo to super!
http://tina-svagrova.rajce.idnes.cz/Roz ... _SRCZ_2012