POZDRAV Z RAKOUSKA 2016

Příspěvek od **Alois** » 06 srp 2016, 21:00

Vážení čtoucí,
posíláme všem dobrým duším pozdrav ze země zaslíbené a letos dost tvrdé. Mysleli jsme si, že v Rumunsku nám bylo někdy dost ouzko, ale letos jsem vybral lokalitu, která na mapě vypadala dost dobře. Ale skutečnost je jiná. Ubytko pěkné, ale v nadm. výšce 1050 m, vesnice Liesing dostupná zleva 30 km zatáčky a cesta nic moc, zato zprava i náš ubytovatel říká, že ji nenávidí. Samé vrácečky, rozbitá silnice, z kopce do kopce, zkrátka si s Martou říkáme, že v Rumunsku to nebylo tak náročné. Šotolinu jsme zatím neabsolvovali a snad ani nebude.

Motorkářské srdce sice plesá, ale čeho je moc toho příliš. Na druhou stranu bychom zase neviděli tu nádheru v Itálii a Rakouských dolomitech. Příroda úžas, fotky kýčovité, a těch vjemů nekonečno. Jedem Pastvinskou pohodovkou a pokud lze 80tkou, tak za den jen pár minut. rychleji to nejde. Samé průsmyky a chvíli zima, pak horko. Vřele doporučuji otrlým. Motorky máme skoro přirostlé k prdelím.

Máme se dobře a vy se mějte taky

Marta a Alois

Příspěvek od **Alois** » 09 srp 2016, 22:36

Předvčerem jsme dali Sand In Toufers (Campo Tures) nikoliv jen město, ale projeli dále až do Kasernu. Město obklopeno ze všech stran horami a na jaře zde někdy nesvítí slunko i několik měsíců. Proto je zde zjara mnoho sebevražd. Během posledních 5 let město prodělalo obnovu i cest a v Kasernu silnice končí. Je to nádherné místo na procházky a výhledy. Doporučuji na lyžování, na Klausbergu se jezdí z výšky 2500 m. Viz. mapa:

https://www.google.cz/maps/dir/46.69282 ... 692822!3e0

Včera byla náročná jízda přes Cortinu d Ampezzo, na Marmoladu resp. kolem ní, pak Piz Bue, Arabba , Misurina a zpět. Tisíce zatáček, nastoupali jsme stovky metrů, neuvěřitelné výhledy a když byla rovinka cca 300 m, tak jsme jásali. Zkrátka tady motorkářské srdce jásá, hlava nebere a fotkám nikdo neuvěří. Obdivoval jsem Martu za tento výkon, a jako každý den nejhorší poslední km k penzionu. V zimě autem to je taky fajn, ale na motorce ve slunečném počasí je to pěkný dárek. Viz mapa:

https://www.google.cz/maps/dir/46.69282 ... m0!1m0!3e0

Dnes mělo pršet, tak jsme jeli přes Lienz do Hubenu, vystoupali do v nepromokách do Defegerenu pak údolím přes Tonig a najednou jsme byli v nadm. výšce 2035 v Itálii a stáli před semaforem. Pouštěli co 45 minut dolů. Úzká cesta, hrozné zatáčky, třítisícovky v mracích, ale pohádka. Cvíli jsme jeli za traktorem a dole už začalo pršet. Zpočátku lehce, později hromy blesky, průtrž, vody plná cesta. Marta vedla naši kolonu a nedovolila zastavit. Na pumpě 30 km před penzionem bily hromy a pumpař jen krčil rameny na dotaz, jak to bude vypadat nahoře. Dojeli jsme dobře, Marta totálně na kost mokrá i přes nepromoky a zmrzlí. Jen díky vyhřívaným gripům jsme to v 11 st. dali. Otestovali jsme nepromoky a Goretexové rukavice Heldy, boty do vody a všechno na nic! Mokré. Ani místní malinovice nás moc nezahřála. Ale ten průsmyk Passo Stalle pod peřinou bychom asi neviděli.

Příspěvek od **Alois** » 11 srp 2016, 20:08

Po včerejší dešťové pauze, jsem na dnešek naplánoval jen 120 km po hlavních silnicích. Vyjeli jsme v 10 stupních Celsia a po asi 20 km Marta volala, že se něco stalo a když vrtulník veze člověka v pytli pod sebou, tak je mrtvý. No, na začátek nic příjemného. Koukali jsme a najednou se z pytle vysypala hromada sena a vrtulník odletěl. Tož tak se sváží v Rakousku seno z hor.

Odbočili jsme z hlavní na hlavní Hauptstrasse a začali se šplhat do kopce. Z široké cesty byla nudle a svodidla nikde a dolů svahy asi 500 m hluboké. Nic příjemného. Pak se proti nám objevil autobus, tak jsme couvali. Když se cesta rozšířila, chyběl na ní asfalt. Tak jen bahno a šotolina z prudkého kopce dolů. Naštěstí jen cca 2 km.

Po 50 km stoupání a klesání jsme byli rádi na normální silnici. Pak návštěva jezera procházka kolem a do penzionu krásnými zatáčkami nahoru a dolů. I když krátká trasa, dost jsme si to na poslední den užili. Viz. mapka:

https://www.google.cz/maps/dir/46.69282 ... 692822!3e0

Příspěvek od **Alois** » 13 srp 2016, 21:35

Konečně doma. Dle Honda GPS 731 km, TomTom ukazoval 760km a skutečnost 780km. No nevím, jak to ty GPS plánují.V Rakousku cesta pohodová, ale zima. Vyjeli jsme v 10 stupních a postupně teplota stoupala na 20 ve Vídni, kde v zácpě jsme se zahřáli. Pak v koloně do Mikulova a jako vždy, nejhorší úsek D1 z Brna. Po pár km se stálo a díky rozhodnutí Marty jsme jeli v levém pruhu skoro v pohodě. Před Rousínovem asi 35 min přískokama, zkrátka děs a hrůza cestování. Co čert nechtěl, tak odbočka na OL uzavřena, tak povinně na Přerov.

V každé zemi opravují dálnice, ale u nás neuvěřitelný zmatek a fronty. Na info ABA vše OK a nebylo. Zkusil jsem nové tel. číslo 800 280 281, je to linka ŘSD a tam mi doporučili, že mají čerstvé informace o stavu na D1. Zpáteční cesta hnus. Dojeli jsme za tmy a řekli si, že už nikdy víc D1. Ale poznali jsme novou tvář Rakouska a Itálie a to stálo za to. Ujeto necelých 3000km, Martě neustále teče z motorky voda a nevíme odkud.

Projeté trasy mám v GPX, kdo bude mít zájem, pošlu.

Příspěvek od **Alois** » 15 srp 2016, 15:38

Pár fotek pro ilustraci. Fota nejsou v časové chronologii, bo to tam inak neumim dat:

Příspěvek od **Alois** » 15 srp 2016, 16:00

Pokračování:

Info o

Příspěvek od **Alois** » 15 srp 2016, 16:17

A další obrázky jak malované:

Příspěvek od **Alois** » 15 srp 2016, 16:37

Pokračování: Předposlední fotku si musí prohlédnout každý motorkář povinně! I kačeny plavou ve formaci a vůbec o tom nekecají. Berte si vzor a čtěte Pravidla jízdy ve formaci na fóru.

Marta · Příspěvek od **Marta** » 15 srp 2016, 21:34

Přátelé, 14 dní bez PC bylo to nejlepší co mě mohlo potkat. S obavou jsem zmáčkla knoflík a už v tom zase lítáme-haťa, paťa. Až nyní čtu co Alois barvitě popsal a koukejte přemýšlet o tom, že příští rok můžeme udělat trika s nápisem- Rakousko 2017. Panečku, to byla škola. Překročila jsem tam letošních 10000 km na GW a doma už 11568km v letošním roce. Dám 20 a zazimuji. Fotky vás trošku namotivují, ale realita je mnohem lepší. Každý den byl jiný a každý den se jelo i jinou krajinou. Dolomity znám z lyží a Piz Boe je má jediná 3 tisícovka na kterou jsem došla před 5 lety pěšky. Tehdy jsem u Martina dělala motoškolu. Důležitě jsem si vzala testy do busu, ale stejně se nic neučila. Vzpomínám si, že jsme s busem šplhali po trase, kde kluci potí trika na Tur de Frans..zatáček jak na závinu z jablek a já si tehdy snila o tom, že tuto cestu chci na motorce- až budu mít řidičák- vyjet. A můj sen se mi splnil a jsem za něj šťastná. Stroje s námi byly srostlé. Každý den jsem červenáčka poplácala a valil. Alois měl vše dokonale připravené- jako vždy a to je pak pohodovka. Já znám mapu a čtu v bedekru, on má namakanou GPS. Přiznám se, že to byla dovolená krásná, naplnila naše očekávání a posunula nás zase dál. Jak v ježdění, tak i ve vztahu. Člověk tam byl párkrát v takové řiti a křížovkách, že spolehnutí se na toho druhého bylo to jediné co měl. Cesty za .....,ale krajina líbezná. Ochutnali jsme speciality kraje, šli i pěšky a bylo to bezva. Zbývá nám ještě jedna část Rakouska a můžem napsat, že jej máme po 5 letech projeté téměř celé. Těším se na Kopanice, povídání s vámi a vaše zážitky z cest a přeji hodně krásných zážitků na motkách. Marta