Teda pánové, vy jste tu naší společnou veselici pořádně okleštili!
Na osobní pozvání Veny za zpěvu, Tina Mary a štěkotu Pepíčka, jsem dorazila do Karviné. Kde mě čekali 4 rytíři z cesty z Rožnova a tolik nenápadný příjemný Dolfi . Milým překvapením byl stále dobře naladěný Popi, který měl slavnostně vítat svou vnučku a omluvil se. Touha po společné vyjížďce a kulinářských hrátkách, však byla silnější.

Překvapivě to stihnul vše, vnučka přivítána a Popi mohl vyrazit na cestu, vstříc dálavám, naší zábavě a kulinářskému překvapení. Překvapení bylo nejen kulinářské , ale i v podobě osazenstva, které nás čekalo na další zastávce. Naprosto dokonalý pár Boba a Vanda, vyšperkovaní oba do posledního cvočku nás z fleku mohli reprezentovat na ,,Miss chopper “ Libor a Bogdan jako zbytek třinecké kliky.Příjemní,stále usměvaví Blacksun a Bathory, byli nadšení, že se znova potkáváme a Švagrová Hakuna je jim konečně odtajněna. Zuzi,těšilo mě! Ukázková formace,byla pod vedením Vény, který nás bezpečně dovedl do Wisly. Prohlídli jsme si centrum a potom co si Libor sehnal trvanlivějšího náhradníka, kterého rázem pasoval na člena SRCZ ( nejvyšší by měl radost, sháníme a propagujem, kde můžem) vydali jsme se k řece. Dobrovolně jsem se chtěla vrhnout do vln Wisly, smířená a vycvičená fýrerem, že za vše stejně můžu já.

Všichni souhlasně přikyvovali, že tak je to správně a proč některým neudělat konečně radost. Při zpáteční cestě jsme narazili na stále hladového Popiho, u kterého jsme ani nezaregistrovali, že nám zmizel. Důležité je, že ne nadlouho. Do stylové restaurace jsme vyrazili pěšky, ať si všichni mohou prohlídnout motorkáře bez motorek, protože motorkářů s motorkami tady projížděly hromady a proč být tuctoví?? Protože máme smysl pro originalitu, šli jsme do toho! Vkusná restaurace lahodila nejen oku, ale při prvním doteku jazyka, i našim chuťovým pohárkům. Pravda, výběr chutné krmi byl provázen všeobecným veselím, už jen pro konečnou volbu. A pokud s klukama přestanu jezdit, tak jedině, protože mě Vigo po jejich pokrmových trachtacích za chvíli neuveze. K výběru jsem přistoupila dietně a skromně, ať mi Vašek vybere. Obzvlášť něco lehkého a dietního. Nakonec jsme úkolem pověřili mistra kulináře Pedra, který zavelel grilovaná krkovice! Má představa o lehké krmi byla jiná, tak nezbývalo než si vybrat sama. Na stolečku vévodily zeleninové salátky, a to já můžu , radostně jsem přijala Vaškovu nabídku a vyrazili jsme. Netušíc co mě ještě s klukama čeká.Řeka Wisla mě nepohltila, rozhodli se mě tedy zřejmě zbavit přecpáním. Po čtvrthodinovém studiu jídelního lístku mužským osazenstvem, a hromadou jejich nápadů jsem zvolila bramborovou placku s ,,gulášem“ a rázem ji chtěli všichni.

Jen Popi se hrdinně trhnul a stal si za svým názorem i přesto, že mě zachraňoval u prvního chodu! Tím byl neuvěřitelný boršč, či baršč, znalcům se omlouvám, vůbec netuším jak se to píše. Vašek mě chtěl obeznámit s místní kuchyní a objednal mi tuhle zvláštnost z červené řepy, doplněnou obalovanou sekanou. Prostě neuvěřitelný, šílený nápor na mou trávicí soustavu, doplněná zábavou a příjemným posezením s gentlemany.Jiříkovy prupovídky, jestli je Adam doma, či jest hajzel až nadole? Nenechaly v klidu ani mou bránici, a číšníkovi Popiho zákeřné otázky vymrštily z ruky i jídelní lístky. Po tomhle dopředu prohraném boji s kaloriemi, jsme se vydali zpět do centra, rozrostlí o dva Kaštany. Pánové rozhodně Kaštan a Kaštan, protože Romča měl do malého Kaštana, či Kaštánka opravdu daleko. Výškou totiž urputně dohání tatíka a kraťasy s kšandou už dávno jistě nenosí.
Aby nebyl této kalorické bitvě konec, Pedro nás obšťastnil zmrzlinou a za zvuku kytarových melodií, jsme brázdili místní příjemnou pěší zónu. Z Wisly jsme odjížděli plni dojmů a s plnými břichy. Další zastávkou byl Ustroń, kde jsem se jen do kopce nahoru na parkoviště modlila, ať mě nic nezabrzdí, protože do takového kopce na nadstandardních nerovných kočičích hlavách už se vážně nerozjedu. Všechno dopadlo nad míru spokojeně, zvládli jsme to bez nehod a ztráty kytičky. Avízovaná prohlídka místní fauny mě lákala, obzvlášť když na mě Libor apeloval, že takového ptáka co tam mají jsem ještě neviděla! Ale necháme to na příště, až budeme mít dostatek času. Konečná rozlučka s Třineckou klikou, veřejná macačka, líbačka byla v Těšíně u hyper… Plná radosti jsem se s Liborem ráda rozloučila, protože z Wisly jel přede mnou a zodpovědně prohlašuji, že naposled!! Jeho naprosto úžasné, sladěné výfuky, vydávají v mé přilbě nehorázné zvuky a ještě teď mi hlava vibruje!

Závěr patřil Karvinskému náměstí, kdy mi Pedro zřejmě jako poslední armádu kalorií nutil kávu a zákusek. Naštěstí kávu nepiji ( slovy Kaštana, že už jsem dost velká, že bych mohla začít) a zákusku jsem úspěšně odolala. Jen zázrakem jsem tak přežila dnešní sebepoškozování poživatinami. Rozloučení skvělého dne jsme zakončili na historické karvinské kašně a ještě za slunečních paprsků jsme vyrazili k domovu! Pánové děkuji vám, za vaši pohostinnost, péči, vtip, dobrou náladu a skvělou atmosféru. Ráda s vámi znovu vyrazím, ale jen se zeleninou v baťůžku a za Liborem nejedu !!!
http://tina-svagrova.rajce.idnes.cz/Wisla_25.3._12#

- P3252130up.jpg (166 KiB) Zobrazeno 10242 x

- P3252208up.jpg (164.49 KiB) Zobrazeno 10242 x