Šternberk

[Marta]

Dnes píšu pár vět do dřístů,protože dnešní vyjížďka byla pro mě pracovní-jela jsem s Aloisem navštívit
službukonajícího lékaře-motorkáře a kamaráda.
Den byl ráno zamračený,severák si pohvizdoval a Alois se spálil o můj výfuk.Zdálo se mu,že řve víc než já...
a to má za to.Tak jsme přibalili panthenol a co chvíli si tvář mazal,flek tam má,ale jizva dělá muže.
Uháněli jsme opět podzimní krajinou a tu a tam začalo vykukovat slunce.Příjezd do Šternberku byl po věhlasné
cestě ECCE HOMO-samá zákruta ,cesta poseta motorkáři i turisty.Vyloupli jsme se z lesa a naskytl se nám
překrásný výhled na město.Katedrála,impozantní hrad.Pomalu jsme projížděli náměstí a malebná zákoutí,
až jsme skončili u bran místní nemocnice.Zcela bez kontrol či závor jsme vjeli do areálu a zaparkovali až před
vstupem na odd.,kde měl službu náš kamarád. Měl z naší návštěvy upřímnou radost...a to bychom nebyli my...
aby jsme nevyvedli nějakou rošťárnu. Půjčila jsem lékaři bundu,Alois jej posadil za sebe a vozil jej po areálu
nemocnice. Kávu jsme společně vypili v místní kantýně a ač neradi-museli jsme kamaráda vrátit pacientům.
Za hlasitého troubení jsme opustili areál špitálu a vraceli se závodním okruhem zpět do Ov.To už slunce slušně
svítilo a tak se jelo mnohem veseleji. Při krátkém zastavení na benzině jsem ve spěchu a vidině WC-zapomněla
postavit svého oře na stojánek,a tak jsem motorečku položila na bůček. Alois ji postavil zpět a já ji hladila
a omlouvala se jí. Závěr byl jako vždy v motobaru u Hanky. Už jsem se viděla doma a tak mi to mé položení
na bok motka vrátila. Prostě odmítla nastartovat. Naštěstí je bar situován v kopci...a tak naskočila a mně poskočilo radostí srdce.
Den veselý a tuto trasu i s prohlídkou hradu a podhradí navrhnu na příští rok nám všem jako námět na zajímavou
vyjíďku.
Mějte se krásně. Marta